Slovo otce Miroslava do charitního zpravodaje Okénko

Autor: Marie Grabarczyková <gonatorie(at)seznam.cz>, Téma: Vidnava, Zdroj: P.Mgr. Miroslav Kadlec, Vydáno dne: 06. 09. 2018

dekan.jpgPutování

 

Rádi vzpomínáme na nejenom náboženské poutě, ale na jakékoli putování. V rámci možností to mladým připomínáme. „Dokud máte zdravé nohy a hezké, do určité míry bezstarostné mládí, putujte.“ Na rozdíl od dřívějška mají mladí otevřený doslova celý svět. Každý by měl jednou za život doputovat do Říma, do Vatikánu. Jednou za život si udělat čas a aspoň týden strávit ve Svaté zemi. A chodit místy, kudy chodil Pán Ježíš. A to už vůbec nemluvím o mariánských poutních místech. Dobře víme, jak čas neuvěřitelně rychle letí.  A jak nás bolí čas, který jsme promarnili.



Zároveň si uvědomujeme, že putování není jen o zdravém těle, o penězích, o mládí. Pamatujeme dovolené, prázdniny, poutě, kdy jsme tělem byli třeba u moře. Vše bylo fajn, žádný problém, a přesto jsme ve své hlavě u moře nebyli, ve svém srdci jsme nic neprožili. V hlavě, v srdci jsem na dovolenou nedoputoval, jen tělo tam bylo. Jsem tělem vedle manžela, ale v hlavě a v srdci jsem jinde. Jsem tělem u dětí, ale v hlavě a v srdci jsem jinde. Kněz je tělem u oltáře, ale není se svým Bohem, ani se svými farníky…
 
Je to jen na mně. Jen na Tobě. Mohu být nemocný na lůžku, a přesto mohu doputovat k Panně Marii na Hostýn. Sedět u nohou svého Boha. Znovu se vrátit ke své rodině, ke svému kněžství.
Nu ano, máte pravdu. Putování není o zdravém těle a otevřených hranicích. Putování, pravá pouť probíhá v hlavě a v srdci. Malá Terezička prožila svůj život v klášteře, přesto je patronkou misií.
 
Žehná otec Miroslav