Děti ze Skorošic a Vlčic ukončily školní rok - tentokrát ve Vápenné

Jako již každý rok, i letos jsme pro děti z náboženství připravili poslední setkání v tomto školním roce poněkud netradičně. Od farní budovy ve Skorošicích, kde probíhaly pravidelně hodiny náboženství, jsme se auty vydali do Vápenné asi 1 km od zatopeného lomu zvaného „Vycpálek“, kde staví srub manželé Dušan a Věrka Indrovy. Ti společně pro děti připravili zábavné odpoledne. Pozvání přijaly i některé maminky dětí chodících do náboženství a ty s sebou vzaly i ty nejmenší. Dohromady nás bylo něco přes dvacet…

Úvodem jsme si všichni posedali ve srubu na zem a udělali velké kolo. Po modlitbě, ve které jsme se modlili za toto odpoledne a za zdárné ukončení náboženství v tomto školním roce, jsme se rozdělili do dvou družstev, připravených plnit úkoly ve hře, kterou pro nás Věrka připravila. Tuto hru bych nazval „Cesta za pokladem“. Každá skupinka dostala mapku pozemku, ve které byly nakresleny souřadnice. Děti měly za úkol hledat krabičky s úkoly podle daných souřadnic. V každé krabičce se nacházel papírek s hádankou, ze které vzešla následná souřadnice, zároveň obsahovala část biblického textu, který nás na konci této cesty zavedl k vytouženému pokladu. Děti plnily během cesty i úkoly jako : postavit malý domeček ze dřeva, nalézt 5 klacků o velikosti 1,5m apod. Závěrečná souřadnice zavedla obě skupinky ke kupě dřeva, které bylo třeba přeskládat a pod nímž se nacházel slíbený poklad. Nebudu povídat, s jakým nadšením se děti pustily do práce s jeho odklízením. Poklad se nacházel v dřevěné krabičce a byl seskládán ze samých sladkostí. To už jsme se společně setkali opět v kruhu ve srubu a poklad si rozebrali. Ještě nás čekalo poskládat text, který jsme při každém zastavení  nacházeli. Tento text byl napsán zrcadlově, aby to děti neměly až tak lehké. Vyšlo v něm podobenství o domu na skále a na písku.  Musím podotknout, že manželé Indrovy postavili svůj srub právě na skále.

Další chvíle patřila katechetům – Martinu Grabarczykovi a Lýdii Uhlířové, kteří dětem rozdali vysvědčení. Děti v náboženství bývaly hodné, danou látku si napříště pamatovaly, proto se nikdo nedivil, že se vysvědčení skládala ze samých jedniček. 

Závěrem tohoto setkání udělal Dušan oheň a děti měly možnost si opéct klobásku a to, co si kdo přinesl.

Tímto bych chtěl poděkovat Dušanovi a Věrce za pěkné odpoledne a za přípravu. Dále Lýdii Uhlířové za pomoc při výuce náboženství ve Skorošicích. Prosme, abychom své životy stavěly na Pánu Ježíši, abychom se zasvěcovali Jeho Srdci, milovali a plnili Jeho přikázání, plně se odevzdávali do náruče Panny Marie, naší Matky a Královny, která právě se Svým Synem jsou tou pevnou skálou našich životů.