POJEZ A POJEĎ NA POYES

Půl osmé odbilo a českoveská fara se naplnila mnoha mladými lidmi z různých koutů naší diecéze a někteří doputovali dokonce i z větších dálek. Nechyběli naši kněží - otec Jiří, otec Krzystof a táboroví otcové Marcel a Radim. Bylo nás kolem 30. Chtěli jsme spolu prožít potáborové setkání, a jak zaznělo při sobotní mši sv., jen se občerstvit a jít dál. Nic víc od těchto akcí člověk nemůže ani čekat, aby nepropadl tzv. zážitkové závislosti.

A snad jsme se tedy občerstvili, závislosti asi taky nepropadli, protože fyzicky to tentokrát nebyla žádná legrace. Letošní poyes se nesl tak trochu v duchu života sv. Františka, takže nechybělo rozjímání, ticho, práce, chválení a pobývání v přírodě. 

Páteční večer se krom vzájemného znovupoznávání nesl v tiché rozjímavé modlitbě sv. Františka – meditace nad křížem ze Sv. Damiána. Sobotu zahájily ranní chvály u kříže ve stráni u chaloupky od Hanulíků. Chválili jsme za opravdu krásné počasí, bezvětří, teplo a práci, do které jsme se po požehnání a krátkém formačním povídání Honzíka Fukaly vrhli. Ale pozor, v tichu – tedy, aspoň někteří, Bylo zajímavé si vyzkoušet, jak člověk opravdu neumí zůstat v tichu, jak je těžké modlit se prací, nebo jen prostě nemyslet a pracovat…  Po svačině jsme zkusili druhý extrém – pracovat, ale každý měl nějaký úkol – radit, zpívat, utírat pot z čela, sytit, zahřívat, občerstvovat, rozesmívat, ptát se na únavu apod. Zvlášť někteří se svých úkolů zhostili opravdu naplno. Za to dopoledne se udělal opravdu velký kus práce – dřevěná chaloupka dostala nátěr proti červotočům, zaspárovaly se slámou díry, oklepala omítka, upravila cesta, nachystalo dřevo, někdo si mohl vyzkoušet i opalování starých nátěrů, jak vytvářet vyplétaný plot apod.

No ale gulášek na oběd přišel opravdu vhod, protože jsme netušili, že nás Dominik ještě zničí při bojové hře. Docela rádi jsme se pak tedy shromáždili v kostele a spočinuli při setkání s Pánem. Po mši sv. jsme se mohli zaposlouchat do bluegrassových tonů a spočinout na koncertě Campanuly v Písečné. Ale to nebylo zdaleka všechno! Následoval noční pochod k Božím mukům sv. Františka a Kláry na Chebzí, kde jsme si  vzájemně požehnali do svých těžkostí, starostí, bolestí a ohřáli se u ohně. Tak měla celá sobota krásnou duchovní tečku.

Neděle probíhala už jen ve znamení loučení při mši sv., uklízení…, ale snad si každý z nás i za ten krátký společný čas odnesl a prožil to, co potřeboval.

Proto Tě sv. Františku prosím o dar větší otevřenosti, vnímavosti vůči přírodě, práci, druhým i Bohu v našem každodenním životě. Chvála Tobě Hospodine za toto setkání!