Seminář modlitby a půstu v Medžugorji

Na pouť do Medžugorje se můžeme přihlásit s velkým očekáváním, většinou hlavně toužíme navštívit místa, kde se zjevuje Panna Maria, Královna míru, a modlit se tam. Pokaždé je pouť jiná, protože jsou jiné okolnosti, jiní poutníci a pořadatelé, jiné roční období a počasí.

Tentokrát jsme se přihlásily na seminář modlitby a půstu. Panna Maria nás neustále k modlitbě a půstu vybízí, tak jsme chtěly více proniknout do tajů těchto požadavků. Pomáhal nám v tom farář z Medžugorje P. Marinko Šakota OFM, který nám dvakrát denně přednášel v kapli v suterénu penzionu Pacis, kde jsme bydlely.

Co je smyslem půstu? Spravedlnost, mír, radost v Duchu Svatém, změna srdce – láska. Aby se to probudilo, upouštíme od jídla a dáváme prostor a čas pro duši. Znamená to nejen odříkat se jídla, ale je důležité, aby se v nás probudil hlad po Bohu a my se povzbudily k obrácení. Čas půstu je život s chlebem a vodou a lámání chleba nám připomíná Eucharistii, máme možnost vnímat to všemi smysly - chutí, čichem, hmatem, sluchem a zrakem. Máme se postit srdcem. To, co není  lehké, se v okamžiku půstu může proměnit v radost. Půst uvolňuje podvědomí a čas půstu je jako čas probouzení. Bůh k nám promlouvá různými způsoby a během půstu jsme lépe otevřeni mu naslouchat. Postem se učíme být nezávislí na lidech a věcech, umožní nám vidět pozitivní vlastnosti druhých, např. v rodině. Půst pomáhá ve vytváření míru a pokoje, vybízí nás k děkování a vděčnosti. Poznáváme, co všechno máme a více si vážíme a všímáme stvořených věcí.

    

Další část semináře byla o naslouchání, lidském uvažování, posuzování a porozumění. Otec Marinko nám odhalil, že důležitá je ochota přijmout něco nového a ochota se změnit, ochota slyšet pravdu, často se toho bojíme a nechceme ztratit poznané.

    

Vedle postu nás Panna Maria vybízí k modlitbě, vyzývá nás k modlitbě srdcem, máme hledat pravé motivy modlitby. Modlit se z lásky k Bohu, zapomenout na svá přání a modlit se za to, co si přeje Bůh. Nemáme se modlit jen ze sobeckých zájmů v problémech a starostech a máme vždy modlitbu zakončit slovy BUĎ VŮLE TVÁ. Panna Maria nás učí otvírat se modlitbě. Učení vyžaduje pokoru. Žalmista říká: „Pán vede pokorné k správnému jednání a tiché poučuje o svých cestách“ (Ž 25,9). Pokorný a skromný člověk je otevřený pro druhé, je otevřený pro Boha. To je důvod, proč nás Matka Boží zve: „V modlitbě a pokoře otevřete svá srdce…“.

    

Naše pouť byla protkána také slavením mší svatých a adoracemi před Nejsvětější svátostí. Zahájili jsme ji výstupem na Podbrdo s modlitbou růžence a zakončili modlitbou křížové cesty při výstupu na Križevac, kam nás provázela naše tlumočnice Monika. Po každé přednášce následovala adorace a při nočních adoracích jsme mohly více rozjímat o slovech P. Marinka. Od pondělka do pátku jsme se sytily třikrát denně chlebem a vodou a v sobotu nás čekala dobrá snídaně. Po skvělém obědě a zakoupení nějaké náboženské literatury z Vérité jsme odjížděly domů. Čekalo nás ještě překvapení v autobuse, otec Jaroslav nám cestu osvěžil ještě mnohými svědectvími a radami do manželského a rodinného života, mluvil ze zkušeností, které získal za svou dlouholetou službu.

   

Tato pouť byla opravdu plná podnětů, záleží na nás, jestli se otevřeme pro nový pohled, pohled srdcem a naučíme se za všechno děkovat a chválit Pána.