Povodňový příběh každého z nás je trochu jiný, ale určitě se shodneme, že jsme vedle těžkých chvilek zažívali i obrovskou vděčnost a radost! Přinášeli nám je lidé z různých koutů naší země svou ochotou a dobrotou nezištně pomáhat ostatním.
Velká voda vstoupila i do našeho kostela a spolu s ní i nánosy bahna… Nezůstali jsme v tom však sami.
Na pomoci při úklidu uvnitř se podíleli Petr, Eliška S, Filip, Silvie, Herbert H, o. Josef Florek a 4 muži z Bílé Vody, Vašek, Erika a Petr z Jablonného n. Orl. (Jablonští nám zároveň přivezli výborné polévky a buchty od místních farníků) , Eliška K.
Děvčata z VÚ Žulová s vychovateli P. Schenkem a J. Frankeovou zase venku čistili dlaždice.
„Nechte se unášet hudbou“, tak zněla upoutávka Jonáše Borského, 18letého kluka, který je studentem konzervatoře v Kroměříži. Jonáš od útlého mládí hraje na hoboj. Přijel koncem října do Vidnavy za svou rodinou a požádal nás o malý koncert v kostele sv. Kateřiny v neděli 27.10.2024. Sešlo se 30 posluchačů, kteří po hodině hraní odcházeli z kostela potěšení, radostní, povzbuzení… Je velkou nadějí vidět mládí, které jde za svým snem, snaží se, zdokonaluje se, poctivě cvičí skladby a hru na hoboj má rád, což bylo tak znát. Děkujeme za krásný zážitek, zvláště v této v době, kdy na Jesenicku mnozí obnovujeme naše domovy po povodních…
Děkujeme všem, kteří pomohli kostel svatého Jáchyma uklidit a panu Miroslavu Majerovi, který zajistil jeho vysoušení. Jsme vděční dárcům, kteří přispívají. Díky nim se již připravuje nový obětní stůl a ambon, tentokrát kamenný, mramorový. Otec Miroslav všechny vkládá při každé mši svaté do moře lásky v Ježíšově Srdci…
V sobotu 05.10. 2024 jsme ve Vidnavě prožili pouť v duchu svatého Františka. Pozvání přijal otec děkan Dr. Libor Botek, Th.D. z farnosti Ostravy Hošťálkovice. Otec Miroslav je otci Liborovi vděčný, protože mohl strávit nějakou chvíli se svou 80letou maminkou. Na varhany a zpěvem nás provázela Jiřina Navrátilová.
Charita Česká republika se okamžitě zapojila do pomoci obětem katastrofálních povodní, které postihly naše zemi. Aktivovala povodňové štáby a je připravena poskytnout humanitární pomoc. K tomu vyhlásila veřejnou finanční sbírku. Česká biskupská konference, která je zřizovatelem Charity ČR, vyzývá návštěvníky bohoslužeb, aby se aktivně zapojili do pomoci obětem povodní a vyhlásila na neděli 29. září mimořádnou celostátní kostelní sbírku. …
Vše začalo při Noci kostelů v roce 2023 ve Vidnavě. Místní mladí manželé nám pomáhali s dozorem při vstupu do kostelní věže, dohlíželi na návštěvníky a zajišťovali jejich bezpečnost. Všimli si, že v kostelní věži je podlaha pod zvonem svaté Jany z Arku v havarijním stavu a mohla by se kdykoli propadnout. Z toho důvodu letošní Noc kostelů neumožnila vstup do věže. Manželé Dougiovi a jejich sourozenci se rozhodli podlahu opravit. Zajistili dřevo z Mikulovic od firmy Reinold s.r.o, která desky pro náš kostel darovala. Jirka s Ondrou desky naměřili, zkrátili, ohoblovali ve své dílně doma a vše 1. července 2024 přivezli ke kostelu. …
V sobotu 27. července 2024 jsme se setkali v Kobylé při poutní mši svaté ke cti sv. Jáchyma, kterou celebroval P. Mgr. Miroslav Kadlec. Radostný růženec zněl v nazdobeném a čistém kostele, nová kostelní plátna se zlatou výšivkou zdobily oltáře, na varhánky a s kytarou provázela schola z Vidnavy.
V neděli 21. července 2024 se konala v Horních Heřmanicích u kaple první poutní mše svatá ke cti Marie Magdalské. Poutníci se setkali na parkovišti u hlavní silnice před desátou hodinou, aby společně při modlitbě radostného růžence doputovali ke kapličce, kde se právě rozezníval nový zvon a všechny přítomné vítal otec Miroslav Kadlec, který byl celebrant poutní mše svaté. Úsměv na tvářích nám na začátku vykouzlily dětské hlásky. Děti zpívaly píseň „Radujme se“ s kytarovým doprovodem. Pan farář nám v úvodu mše svaté připomněl historii vesnice Horní Heřmanice. První zmínka je z roku 1266. Přítomen byl starosta Bernartic Mgr. Aleš Chromík. …
Moje maminka Naděžda Hanáková už desátý rok prochází Alzheimerovou nemocí. Je odkázaná na naši pomoc, nemluví, sama se nenají, nechodí… Doma nám postupně přestala téct studená voda. Nu potrubí už má „svoje za sebou“. Bydlíme ve Vidnavě v nájemním bytě, vodaři zkoušeli trubky pročistit kyselinou, ale tentokrát už to nepomohlo. Pan starosta se rozhodl dát do pořádku nejen vodu, ale zrenovovat koupelnu i záchod. Vše pamatuje „doby dávno minulé.“ A protože to není práce na pár dní, koncem května 2024 jsme se s nemocnou maminkou, 93letou babičkou a domácí kočkou stěhovaly. A kam jinam než na faru. Máme to „doslova za rohem.“ Babička je spokojená, protože je s ní kočička Rudolfka, která jí pomáhá vyrovnávat se i s nemocí svého dítěte. …