V sobotu 7. května byl krásný a požehnaný slunný den. Otec Miroslav se ráno na faře věnoval manželům při svátosti smíření, dopoledne povzbudil při mši svaté babičky na charitě a pak v poledne požehnal anděla v kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě farnici, která na měsíc odlétá do Ameriky. S farníky jsme se potěšili bohatou výzdobou, kterou našemu kostelu zanechali pozůstalí z pátečního pohřbu, kdy jsme se loučili s bývalým učitelem, starostou Vidnavy. Mnoho červených růží nyní zdobí oltáře, pro nás v pohraničí je taková výzdoba vzácností, nakupujeme květiny v menším počtu a zdobíme skromně. Společně jsme pak nasedli do aut a vydali se na pouť ke sv. Floriánovi do Velké Kraše. Mnozí věřící z našich farností cestovali po výzvě otce Miroslava na pouť rodin na Mariahilf. „Každá pouť nese milosti, Pán Bůh vidí do srdce, zná mé myšlenky, touhy a díky mé ochotě přijet a obětovat svůj čas Bohu i upřímné modlitbě nás proměňuje, napravuje, chrání, navádí na cestu, dává sílu se nevzdávat…“

V postní době byly rozdány do farností Vidnava, Kobylá a Bernartice postničky, díky kterým se vybralo 4200 Kč, které otec Miroslav spolu s farníky věnoval rodině v insolvenci, která bydlí ve Vidnavě. Finanční částka byla předána v pondělí 2. května 2022 na faře ve Vidnavě. Pán Bůh zaplať všem, kteří přispěli.

V minulém roce jsme finančně pomohli nemocné mamince, která trpěla rakovinou. Jsme vděční, že si všímáme potřeb bližních, a to nejen v postní době, často nás k tomu pan farář při mších vybízí. Nejen modlitbou je třeba pamatovat, ale i konkrétní pomocí.  

Praha - Nedělí Dobrého pastýře (4. neděle velikonoční) vrcholí Týden modliteb za duchovní povolání. Ve dnech od 2. do 8. května jsou věřící vyzvání k intenzivním prosbám za současné i budoucí pastýře. K tématu přinášíme slovo biskupů Čech, Moravy a Slezska, které zazní při bohoslužbách v neděli 1. května. 

Neděle Božího milosrdenství nás při mši svaté zastavila. Ocitli jsme se při zvěstování evangelia spolu s apoštoly ve svém strachu, v neodpuštění, v nejistotě… doma, v zaměstnání, mezi lidmi. „Kdo z nás někdy nerezignuje, hledá smysl života, nezastaví se, a dá Pán Bůh, že jen na chvíli uzamkne svou mysl i srdce…? Kdo z nás nechce odpustit bližnímu? Srdce zatvrzelá svou pravdou, obhajující svůj hřích… Kolik nás mnohdy v tomto stavu sedí v kostelích na mši svaté?“ Jak každý přítomný slovům otce Miroslava rozuměl. 

K apoštolům přichází vzkříšený Kristus a jeho slova POKOJ VÁM vše proměňují, strach je pryč, obava a nejistota zmizí. „Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny…“ říká učedníkům. „Odpouštějte každému, kdo vám ublíží, jako Kristus, který ve svátosti smíření odpouští každý hřích. Nezamykejme se uvnitř ve své nazlobenosti. Bůh je milosrdný, jeho milosrdenství trvá navěky. Buďme milosrdní k bližnímu svému,“ vyzval otec Miroslav. 

Ve svém tradičním velikonočním poselství papež připomíná válku na Ukrajině, země sužované dlouhými konflikty a násilím, zkoušené sociálním napětím a dramatickými humanitárními krizemi, a označuje mír za „prvořadou odpovědnost všech“.

 

Drazí bratři a sestry, šťastné Velikonoce!

Ježíš, ukřižovaný, vstal z mrtvých! Přichází mezi ty, kdo ho oplakávají, zavřeni ve svých domovech, plni strachu a úzkosti. Přichází mezi ně a říká: "Pokoj vám!" (J 20,19). Ukazuje rány na rukou a nohou, ránu v boku: není to duch, je to on, tentýž Ježíš, který zemřel na kříži a byl v hrobě. Před nevěřícíma očima učedníků opakuje: "Pokoj vám!" (v. 21).

 

Naše oči jsou v těchto válečných Velikonocích také nedůvěřivé. Viděli jsme příliš mnoho krveprolití, příliš mnoho násilí. I naše srdce byla naplněna strachem a úzkostí, zatímco tolik našich bratrů a sester se muselo schovávat před bombami. Je pro nás těžké uvěřit, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých, že skutečně zvítězil nad smrtí. Je to iluze? Je to výplod naší fantazie?