Povodňový příběh každého z nás je trochu jiný, ale určitě se shodneme, že jsme vedle těžkých chvilek zažívali i obrovskou vděčnost a radost! Přinášeli nám je lidé z různých koutů naší země svou ochotou a dobrotou nezištně pomáhat ostatním.
Velká voda vstoupila i do našeho kostela a spolu s ní i nánosy bahna… Nezůstali jsme v tom však sami.
Na pomoci při úklidu uvnitř se podíleli Petr, Eliška S, Filip, Silvie, Herbert H, o. Josef Florek a 4 muži z Bílé Vody, Vašek, Erika a Petr z Jablonného n. Orl. (Jablonští nám zároveň přivezli výborné polévky a buchty od místních farníků) , Eliška K.
Děvčata z VÚ Žulová s vychovateli P. Schenkem a J. Frankeovou zase venku čistili dlaždice.
Aby lavice mohly vysychat, nadzvedli nám je Radek B. se čtyřmi vojáky a s Petrem, čtyři hasiči z Tišnova naložili k vyvezení na skládku těžké mokré koberce, z Charity Zábřeh děvčata Marie a Monika čistila předměty ze sekretáře v sakristii apod., Marie G. vyprala, vyžehlila a zatím uložila ve Vidnavě kostelní prádlo, Růžena K. pomáhala vystěhovat věci do oratoře, p. Majer dovezl a provozoval topidlo s větrákem, venku na prostranství za kostelem pracovali další dva muži…
Je vás celá řada a vám i všem těm ostatním na jiných místech, kteří jste se zvedli a šli, abyste ulevili potřebným, upřímné Pán Bůh zaplať!
Taky děkujeme za všechny vaše modlitby a finanční příspěvky! Vážíme si toho moc. Nejen z Kobylé, ale z postižených oblastí celého Jesenicka se lidé přijíždějí za otcem Miroslavem vypovídat ze svého trápení, odjíždějí z fary a mají naději v očích… A babičky v Kobylé se těší na dušičkovou mši svatou se zpovědí, pomazáním nemocných a žehnáním obou domovů i jednotlivých pokojů.
V prvních dnech po povodni jsem stála na zaplaveném stupínku v presbytáři a v tom tichém a tmavém šeru kostela prosvítalo slunce skrze Ježíšovu tvář ve vitráži okna. Pak jsem uviděla Jeho oči a dole německý nápis „Pane, zůstaň s námi.“ Od té doby si to vybavuji každý den a prosím za to.
Text: Marie Bednarská
