Kristus: Těchto 14 zastavení, kterými teď chceš projít, nebudeš se ubírat sám. Já kráčím s tebou. Přestože ty jsi ty a já jsem já, přece jsme skutečně jedno- jeden Kristus. A proto: Má křížová cesta před dvěma tisíci roky a tvá cesta nyní jsou také jedno. Ale všimni si tohoto rozdílu! Mùj život nebyl úplný, dokud jsem ho nedovršil svou smrtí. Tvých 14 zastavení bude naplněno až tehdy, když je korunuješ svým životem.
1. Ježíš je odsouzen
Kristus: V Pilátových rukou, mé druhé já, vidím vůli svého Otce. Ačkoliv Pilát je nespravedlivý, je zákonitým guvernérem a má nade mnou moc. A tak Syn Boží poslouchá lidského syna. Jestliže Já se mám podřídit Pilátovu rozhodnutí, protože je to vůle mého Otce, mohl bys odepřít poslušnost těm, které jsem nad tebou ustanovil?
Člověk: Můj Ježíši, můj Pane, poslušnost Tě stála tvůj život. A mne stojí ten úkon vůle- nic víc- a přesto jak těžké je pro mne se sklonit. Odstraň slepotu z mých očí, abych směl vidět, že jsi to Ty, koho poslouchám ve všech, kdo mi poroučí. Pane, jsi to Ty.
2. Ježíš bere svůj kříž
Kristus: Tento kříž, tento kmen stromu je to, co můj Otec pro mne vyvolil. Kříže, které musíš snášet, jsou většinou produkty tvého denního života. A přece můj Otec je vybral pro tebe. Přijmi je z jeho rukou! Vzmuž se mé druhé já, nedopustím, aby tvé břemeno vzrostlo a bylo jen o jedinou unci těžší než tvé síly.
Člověk: Můj Pane Ježíši, beru svůj denní kříž. Vítám jednotvárnost, která často poznamenává můj den, nepohodlí všeho druhu, letní vedro, zimní chlad, mé zklamání, napětí, odstrčení, úzkost. Připomínej mi často, že když nesu svůj kříž, nesu tvůj s Tebou. A třebaže nesu jen třísku z tvého kříže, Ty neseš za to celý můj kříž, kromě té třísky.
3. Ježíš padá
Kristus: Bůh, který učinil vesmír a udržuje ho v existenci jen svou vůlí, stal se člověkem, a to člověkem příliš slabým, než aby mohl unést těžký kmen kříže. Jak lidský je ve své slabosti Syn člověka. Můj Otec to tak chtěl. Jinak bych nemohl být tvým vzorem. Jestli chceš být mé druhé já, tedy také musíš přijmout bez nářku svou lidskou křehkost.
Člověk: Pane Ježíši, jak bych se mohl zdráhat? Ochotně přijímám svou slabost, podrážděnost i nálady, bolest hlavy i únavu, všechny nedostatky těla, mysli i duše. Uděl mi, Pane, ať jsem spokojen se svými ztrátami, protože tyto obtíže mé přirozenosti jsou pro mě projevem tvé vůle, snesu je rád. Ale dej mi sílu zápasit jako Ty!
4. Ježíš potkává svou Matku
Kristus: Má matka mě vidí zbičovaného, vidí, jak mě kopají a ženou jako zvíře, počítá všechny mé rány. Ale přesto, že její duše pláče v agonii, žádný protest ani stížnost neunikne z jejích rtů. Dokonce ji ani nevstoupí na mysl. Podílí se na mém mučednictví. A já se podílím na jejím. Neukrýváme se navzájem. Svou bolest a své utrpení. Protože toto je vůle mého Otce.
Člověk: Můj Pane Ježíši, vím, co mi chceš říci. Pozorovat bolest těch, které milujeme je těžší než snášet svou vlastní. Nesu-li svůj kříž za Tebou, musím také stát a sledovat utrpení svých drahých. Bolest srdce, nemoci i zármutek těch, které miluji. A musím připustit, že oni také vidí mé utrpení. A přece věřím, že všem, kdo Tě milují, všechno se obrátí k dobrému. Musí se tak stát.
5. Šimon pomáhá Ježíši
Kristus: Mé síly jsou u konce, už nemohu sám unést kříž. A tak vojáci nutí Šimona, aby mi pomohl. Ten Šimon – to jsi ty, mé druhé já. Dej mi svou sílu! Pokaždé, když sejmeš jakékoliv břemeno z ramen toho druhého, je to totéž, jako bys vlastníma rukama snímal hroznou tíži, která mě drtí.
Člověk: Pane, dej, ať to uskutečním. Protože kdykoliv utřu nádobí, zdvihnu nějakou věc ze země, pomohu dítěti v jeho malém úkolu nebo dám nějakou radu a pomoc v továrně nebo obchodě, pokaždé když nasytím hladového, obléknu nuzného, vyučuji nevědomého, podám svou ruku jakýmkoliv způsobem- nezáleží na tom komu- mohu se stát Šimonem. A laskavost, kterou jsem jim prokázal, prokazuji opravdu Tobě.
6. Veronika pomáhá Ježíši
Kristus: Máš dost statečnosti, mé druhé já, abys utřel mou zkrvavenou tvář? Kde je moje tvář, ptáš se? Doma, v rodině, když se oči plní slzami, v práci, když stoupá napětí, na hřišti, ve vykřičených čtvrtích města, v soudních síních, v nemocnicích, ve vězeních, kdekoliv existuje utrpení, tam je moje tvář. A tam na tebe čekám! Abys mi utřel krev a slzy.
Člověk: Pane, co žádáš, je těžké. To vyžaduje odvahu a sebeobětování, a já jsem slabý. Prosím, dej mi sílu. Nedopusť, abych utekl, protože mám strach. Pane, žij ve mně, a jednej ve mně a miluj mě! A nejen ve mně samotném, ve všech lidech – abychom uměli odhalit tvou tvář. Ne už zkrvácenou, ale tvou oslavenou tvář zde na zemi.
7. Ježíš padá opět
Kristus: Toto sedmé zastavení, mé druhé já, je zkouškou pro tvou vůli. Z tohoto pádu se nauč vytrvat v konání dobra. Přijde čas, kdy se ti bude zdát, že všechna tvoje snaha zklamala. A ty se budeš domnívat, že dál už nemůžeš – pak se vrať ke mně. A když jsi břemenem obtížen, přijď a já ti zase dám klid. Důvěřuj mi a pokračuj v cestě.
Člověk: Dej mi svou odvahu, Pane! Když na mne těžce dolehne zklamání, nezdar a jsem opuštěn, podej mi svou ruku a pozdvihni mne. Vím, že nesmím přestat, ale vytrvat v konání dobra. Ale pomoz mi, Pane. Sám nemohu nic. S Tebou mohu všechno, co žádáš. A já chci!
8. Kristus těší ženy
Kristus: Jak často jsem toužil shromáždit děti Jeruzaléma a přivést je k sobě! Ale ony odmítly. Ale teď tyto ženy pláčí nade mnou. A mé srdce se rmoutí nad nimi, truchlím nad jejich budoucím utrpením. Těším ty, kdo se snaží potěšit mne. Mé druhé já, jak ty umíš být něžný, jak laskavý?
Člověk: Můj Ježíši, tvůj soucit ve tvém utrpení přesahuje míru. Pane, vyučuj mě, pomoz mi, učit se od Tebe! Až budu chtít být nevrlý k těm, kdo mne zraňují svým posměchem, kdo mi nerozumějí, kdo mi brání v mých snahách svou neochotou, kdo se mi vtírají do mého soukromí. Pomoz mi vložit si uzdu do úst. Kéž se laskavost stane mým pláštěm! Pane, učiň mě laskavým, jako jsi Ty!
9. Třetí pád
Kristus: Zcela bez síly ležím zhroucen na dlažbě. Mé tělo se nemůže ani pohnout. Ani kopání, ani rány ho nemohou zvednout. A přece má vůle zůstává mou! A stejně i tvá! Věz toto, mé druhé já: Tvé tělo může být zlomeno, ale žádné násilí na zemi, ani násilí pekla, nemůže ti odejmout tvou vůli! Tvá vůle je tvá.
Člověk: Můj Pane! Vidím, že jsi klesl, ale po chvilce znova vstáváš a potácíš se dál. Toto totéž mohu i já. Protože má vůle je zcela má. I když všechna má síla vyprchá a vina a výčitky svědomí tlačí mne k zemi a zdá se mi, že mě rozdrtí, chraň mě před hříchem Jidášovým- zachraň mne před zoufalstvím! Pane, nedopusť, abych někdy cítil, že kterýkoliv můj hřích je větší, než tvá láska. Nezáleží na tom, jaká je má minulost, mohu začít znova!
10. Ježíš je obnažen
Kristus: Pohleď, mé druhé já, na nejchudšího Krále, který kdy žil! Před svými tvory stojím obnažen. Ani kříž – mé smrtelné lůžko, ani ten není můj vlastní. A přece: kdo byl kdy tak bohatší? I když nevlastním nic, mám přece všechno. Nestarej se úzkostlivě o svůj pokrm, o svůj oděv, o svůj život!
Člověk: Můj Pane, odpusť, nabízím ti své vše! Cokoliv vlastním, ano, ještě více, sebe sama. Vzdal ode mne touhu po slávě, postavení, bohatství. Vzdal ode mne každou známku závisti, když můj bližní má víc než já. Vysvoboď mě od nepravosti pýchy, od touhy po sebevyvyšování. A veď mne cestou pokory. Až když budu chudý v duchu, Pane, mohu být bohatý v Tobě!
11. Ježíš je ukřižován
Kristus: Dovedeš si představit, co je to křižování? Moji katané natáhli mé paže, přitlačili mou ruku ke dřevu, hřeb probodává mou tkáň. Potom těžkým kladivem rozbíjí ruku. A hřeb zaráží do kříže. A bolest šlehá jako výbuch ohně k mému mozku. Pak zvedají druhou paži a prudká bolest se opakuje. Pak natahují nohy tak, aby chodidla ležela těsně na dřevě, a také je pevně přibíjejí.
Člověk: Můj Bože, dívám se na Tebe a uvažuji: Má moje duše opravdu takovou cenu? Co ti za to mohu dát? Teď a zde přijímám pro celý svůj život jakoukoliv nemoc, trýzeň, úzkost, které přijdou, tisknu své rty na každý kříž. Ó požehnaný kříž, který mě činí- s Tebou- spoluvykupitelem svých bližních.
12. Ježíš umírá
Kristus: Kříž se stává teď kazatelnou: „Odpusť jim Otče“… „Budeš se mnou v ráji“… „Zde je tvá Matka- zde tvůj syn“ „Žízním“ „Je dokonáno“ Abych to mohl říci, musel jsem se zvednout na svých zápěstích a chodidlech, a každý pohyb vrhá mě do nové vlny smrtelného zápasu. A pak, když už jsem všechno vytrpěl, a vyčerpal svou lidskou přirozenost, nechal jsem svůj pozemský život zhasnout.
Člověk: Můj Ježíši, můj Bože, co na to mohu říci nebo učinit? Obětuji Ti svou smrt s veškerou její bolestí a přijímám už teď i čas i způsob smrti, který mi chystáš. Nechtěl bych sám ani o jediný okamžik prodloužit dny svého života. Obětuji Ti svou smrt za své vlastní hříchy i za hříchy mých bližních. Můj Bože! Můj Bože! Vždyť nevíme, co činíme!
13. Ježíš sňat z kříže
Kristus: Oběť je skončena. Ano, každá mše je dokonána. Ale ne mše mojí Matky. Ani ne tvá, mé druhé já. Má Matka musí ještě držet v náručí bezduché tělo Syna, kterého zrodila. Ty také musíš se rozloučit s těmi, které miluješ a přijde na tebe zármutek. Ve svých ztrátách mysli na toto: množství duší bude zachráněno Mariinou účastí na mé Kalvárii. I tvůj zármutek se může stát cenou za duše.
Člověk: Prosím Tě, Pane, pomoz mi přijmout ta rozloučení, která musí přijít- když přátelé odejdou, když děti opustí domov. A nejvíce ze všeho, když mě opustí moji drazí, když Ty je zavoláš k sobě. Potom mi dej milost říci: Když se Ti, Pane, tak zalíbilo, vzít je domů, klaním se Tvé nejsvětější vůli, a kdybych je jediným slovem mohl vzkřísit k životu oproti tvé vůli, nevyslovil bych ho.“ Uděl jim věčnou radost!
14. Ježíš je pohřben
Kristus: Takto končí mùj pozemský život. Ale teď jiný život začíná pro Marii i pro Magdalenu, pro Petra i pro Jana i pro tebe. Jako člověk jsem své dílo dokončil. Mé dílo v církvi a skrze církev musí teď začít. Čekám na tebe, mé druhé já, den po dni, od této chvíle buď mým apoštolem obětí. Světcem.
Člověk: Můj Pane Ježíši, Ty víš, že můj duch je ochoten, ale tělo je slabé. Dej ať vyučování, které jsi nemohl udělit, uskutečním já. Bolest, kterou Ty jsi nemohl snášet, snesu já. Díla lásky, která jsi nemohl Ty vykonat za svého krátkého života na zemi, ať vykonám já skrze Tebe! Ale já nejsem nic, Pane! Pomoz mi.
Závěr:
Kristus: Na počátku jsem Ti říkal, mé druhé já: Můj život nebyl úplný, dokud jsem ho nedovršil svou smrtí. Tvá cesta bude dokonána, až když ji dovršíš svým životem. Přijmi každý okamžik, jak k tobě přichází, s vírou a důvěrou, že na všem, co se stane, je má značka. Prosté fiat- to je všechno, co je třeba, povzdech, který jde ze srdce: „Chci to Pane!“ Následuj mě na vzdálených místech. Jsem těsně vedle tebe. Tvůj pracovní stůl, úřad, kuchyně, to jsou mé oltáře, kde obětuješ lásku. A tam jsem já s tebou. Teď jdi! Vezmi svůj kříž a životem naplň svou cestu!