Jak skaut i k satanovi přišel; Stínadla se bouří

Autor: Martin Grabarczyk <Grabarczyk(at)seznam.cz>, Téma: Vidnava, Zdroj: D.Benčová, Vydáno dne: 03. 11. 2007

skauti.jpgZačátek školního roku, jsme se rozhodli zpestřit výšlapem na Zlatý chlum. Všichni odvážlivci, které neodradilo pochmurné počasí  se sešli v Mikulovicích u Obecního úřadu. Místní linky nás dovezli až na Revíz, kde začala naše cesta. Putovali jsme lesem po červené turistické značce. Chvílemi jsme si mysleli, že naše turistická značka vede kolem dokola Zlatého chlumu, ale když jsme cestou minuly dva starší turisty, jsme si byli jisti, že naše cesta vede ke správnému konci.



Nahoře už nás čekala chajda, kde jsme si dali teplý čajík, zahřáli se a vystoupaly nekonečné schodiště, abychom se pokochali nejkrásnějším výhledem na Jeseníky.

Po cestě zpátky jsme se rozhodli, že navštívíme i Čertovy kameny. Prolezli jsme si skály, poseděli na místním odpočívadle s houpačkou a ze sil, které nám ještě zbyli jsme se vydali na zpáteční cestu domů
Dojeli jsme sice vyčerpaní fyzicky,ale zato jsme načerpali plno pohody a dobré nálady, která ten den opravdu nescházela.

Podzimní prázdniny jsme využili k naší tradiční třídenní hře Stínadla, která je inspirovaná podle knihy Jaroslava Foglara , Záhada Hlavolamu. Výprava se uskutečnila ve Vidnavě. Ubytování nám poskytla místní fara, na kterou jsme dorazily ve středu večer.

Ve čtvrtek, což byl hlavní den, nás čekal rozmanitý program. Dopoledne výlet na Venušiny misky, potom jsme si vydlabali dýňe na večerní hru a po obědě a zaslouženém poledním klidu se hrály hry a sledovali jsme tématický seriál Rychlé šípy.

Když už jsme se všichni dostali do atmosféry tehdejší doby, rozdělily jsme se do skupin, které se vydaly do tajuplných uliček noční Vidnavy, kde na nás číhaly nejen nástrahy zlého Široka a zrádných Vontů, ale také plno úkolů, při kterých jsme mnohdy sbírali odvahu.

Hra skončila pozdě v noci a tak jsme plni zážitků zalehli do spacáků a spali.
Další den proběhla volba velkého Vonta, doprovázena nelehkými úkoly.
A po obědě už nám nezbývalo nic jiného, než sbalit si věci, pouklízet po sobě faru, rozloučit se s Vidnavou a odjet domů.