Prožíváme rok milosrdenství

Autor: Martin Grabarczyk <Grabarczyk(at)seznam.cz>, Téma: Vidnava, Zdroj: Marie G., Vydáno dne: 22. 01. 2016

Milosrdenství je všude kolem nás i v nás samotných…Jedna farnice otci Miroslavovi na faře vyprávěla: „Byla jsem objednána k lékaři na jedenáctou hodinu. Přišla jsem do čekárny a posadila se. Naproti mě seděly dvě ženy ve středním věku, a protože tyto ženy nebyly objednané, prosily mne, jestli bych je nepustila před sebe, že nutně potřebují s lékařem mluvit. Sestřička jim řekla, že pokud bude mezi pacienty nějaké místečko nebo se s pacientkou, která je právě objednaná domluví, tak že mohou k lékaři jít na radu... 


Usmála jsem se a řekla, že je s radostí pustím, ráda počkám a potěší mě, když jim rada lékaře pomůže. Ženy poděkovaly a po příchodu sestřičky vešly do ordinace.“ Není na tomto příběhu nic tak neobvyklého, doba čekání se o něco protáhla a i když farnici ujel autobus, jedinou radost, kterou si odnesla, byl vděčný úsměv obou žen…

V kostele sv. Kateřiny ve Vidnavě si neustále všímáme drobností, které můžeme opravit, vylepšit, vyčistit, vyměnit. Z každé takové maličkosti máme velikou radost, jako např. z ministrantských židliček. Celkem 6 židlí, které byly oprýskané, obouchané…Tentokrát k nám byl milosrdný pan Václavek z Vidnavy, kterého jsme požádali o pomoc. Všech 6 židliček doma zrenovoval, použil fládrování, což je dokonalá imitace dřeva v různých odstínech. Neumíte si představit, jakou radost nám způsobil, židličky již stojí na svých místech v kostele a pan Václavek? Barva na všechny židle stála 250 Kč. Pan Václavek si od nás za šest židlí vzal jen 200 Kč i s prací. Byl potěšen, že nám může pomoci. Milosrdenství se projevuje i v těch, kteří do kostela nechodí, všímejme si ho, je všude kolem nás i v nás samotných.