I marnotratní se Bohu koří - pouť u Panny Marie ve Velké Kraši

Autor: Marie Grabarczyková <gonatorie(at)seznam.cz>, Téma: Vidnava, Zdroj: Marie Grabarczyková, Vydáno dne: 11. 09. 2022

1163516150_hukovice.jpgTradiční pouť k oslavě narozenin Panny Marie se konala v sobotu 10. září 2022 ve dvě hodiny odpoledne ve Velké Kraši. Na varhánky nás provázela Maruška Kurková z Kobylé, místní věřící i poutníci z Vidnavy a Kobylé zpívali od srdce Panně Marii „Chválu vzdejme, o křesťané…“ Díky otci Miroslavovi jsme vnímali příběh marnotratného syna z pohledu milujícího Otce. Poukázal na jednání Boží. Otec, který odpouští a přijímá syna, který zhřešil. „Kéž bychom se i my mnozí rozpomenuli a vrátili k Bohu, který je Otcem nás všech.“ Pan farář nás vyzval k modlitbě za své blízké, za prosbu, aby se Bůh smiloval a dal rozpomenout těm, kteří žijí v hříchu, aby si porovnali život a uvědomili si, co je poctivé.


Otec marnotratného syna nemusel přijmout, mohl před ním zavřít dveře, ale neudělal to. „Jsme i my takoví kněží, manželé, rodiče?“ zamýšlel se otec. A vzpomenul i druhého syna z příběhu, který měl všechno, nikdy nikomu neublížil, pracoval poctivě, ale když se vrací hříšný bratr, zjišťujeme, že je bezcitný, pyšný a pohrdající.
 
Každý z nás je občas marnotratným synem, jak jsme v tu chvíli vděční, že smíme přijít ke svátosti smíření a vyznat nebeskému Otci: „Zhřešil jsem, prosím o odpuštění.“ I mě Pán vítá a jde ke mně vstříc, má radost, že jsem opustil hřích. Někdy jsme i druhým synem, děláme sice vše poctivě, chodíme do kostela, modlíme se, pracujeme, ale často posuzujeme druhé, máme v srdci nepřejícnost, hodnotíme a pohrdáme. 
 
Otec vzpomněl na dopolední mši svatou na charitě a pomazání nemocných na pokoji. Jak prosíme zvlášť za umírající, aby smrt byla návratem člověka ke svému Bohu a přijetím Božího odpuštění, aby umírající dokázali odpustit sami sobě.
 
Pouť nás vrátila do náruče nebeského Otce a Panny Marie. Jsme vděční za živé slovo Boží, ve kterém je pravda, láska, naděje, vede z něj přímá cesta do Božího království. 
 
Každý z nás před kostelem ochutnal koláček, nechyběl vzájemný křížek na čelo a dobré slovo. Otec Miroslav pak pokračoval na pouť do Bukové u Bernartic.