* Velikonoční děkanátní setkání dětí na faře ve Vidnavě

Vydáno dne 27. 04. 2008

deti_duben08.jpgHledali jsme a pak našli ten nejvzácnější poklad všech pokladů…

V pátek 25.4 a v sobotu 26.4.2008 proběhlo pravidelné děkanátní setkání dětí na faře Vidnavě s názvem „Po stopách Ježíšových.“ Sešli jsme se v počtu 27. Ve 20:00 hodin po přivítání jsme hráli oblíbené hry, po kterých pak nechyběla krásná filmová pohádka.



V sobotu v 8:45 hodin jsme se vydali na charitu, kde jsme společně se seniory oslavili mši svatou, při které nám otec Jozef, kaplan pro mládež v kázání povídal o Bohu, který má všechny lidi rád. Také my máme Boha milovat celým srdcem i všechny své bližní.

Po mši svaté jsme následovali Pána Ježíše, šli jsme po jeho stopách do lesa. Byli jsme rozděleni do třech skupin a dostali zápisník, do kterého bylo potřeba úkoly zapisovat. Cílem bylo nalézt ten největší poklad všech pokladů. Co to asi bude? Netušili jsme…

V prvním úkolu nás Pán Ježíš přivítal, řekl, že nás povede po jeho stopách a tak jsme se stali jeho učedníky. Museli jsme vyluštit křížovku natisknutou v zápisníku, biblické otázky k ní byly rozházené po lese. Vše jsme správně vyplnili, tajenku vyluštili: následujte mě! Tak jsme pokračovali  dále, oranžové fáborky nám ukazovaly správnou cestu a dovedly nás k dalšímu úkolu, ve kterém jsme si přečetli, že se Pánu Ježíši  ztratila ovečka, my ji máme nalézt a přivázat ji mašličku kolem krku. U velkého dubu nám Pán Ježíš řekl, že rozmnožil ryby, chleby a nasytil  5000 lidí. V nakreslené rybě jsme rozluštili, že Pána Ježíše dnes přijímáme ve svatém přijímání. Ještě nám tam zanechal balíček odřezků z pravých hostií. V lese jsme  hledali postavičky Ježíšových 12 učedníků se jmény, ovšem na pěti z nich jména chyběla, proto jsme vzpomínali a zapisovali do zápisníku ty chybějící. Také jsme si připomněli svatbu v Káni Galilejské, Ježíš se nás ptal, jaký zázrak tam vykonal, hned jsme věděli, že proměnil vodu ve víno. Zazpívali jsme si písničku a s radostí pokračovali dále. Pán Ježíš nám řekl, kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Vyrobili jsme si dřevěné křížky na znamení, že ho chceme následovat. Tyto křížky jsme cestou zdobili květinkami. V dalším úkolu nám vyprávěl, jak tehdy uzdravil slepého a my si měli tento příběh zahrát a k dalšímu fáborku jít se zavřenýma očima, držet se za ruce a nechat se vést naším animátorem, který představoval Ježíše. Pak jsme našli další vzkaz, ve kterém nám Pán Ježíš popsal, jak  seslal Ducha svatého a my v tomto textu měli spočítat písmenka a díky nim jsme vyluštili tajenku: Duch svatý. Také nám Pán Ježíš popovídal o uzdravení ochrnulého, kterému nejdřív odpustil hříchy. Měli jsme zapsat, jestli víme ještě o nějakém zázraku, který vykonal a pak svého kamaráda přenést k dalšímu fáborku. U bílé kapličky jsme se dozvěděli, že nám Pán Ježíš zanechal v lese rozstřihanou mapu, která měla ukázat cestu k pokladu. Každá skupinka musela najít část mapy. Díly jsme spojili a  zjistili, že poklad je ukrytý v kostele. Rozběhli jsme se do kostela, kde nás čekal poslední úkol, ve kterém Pán Ježíš řekl, že nám zanechal ten největší poklad všech pokladů a jaký poklad? To jsme měli rozluštit díky znakům a písmenům, které jsme cestou v úkolech do svých zápisníků opisovali. A podařilo se, přečtěte si, jaký poklad nám zanechal:

„Zanechal jsem vám sám sebe. Musel jsem nanebevstoupit, odešel jsem ke svému Otci do nebe, to ale neznamená, že jsem vás opustil. Jsem stále s vámi, chci, abyste  šli po mých stopách, abyste mě přijímali ve svatém přijímání a ve svátostech. Mám vás nesmírně rád. Pamatujte si, že Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; s radostí nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“

Poděkovali jsme Pánu Ježíši při modlitbě litanií u výstavu Nejsvětější Svátosti  a řekli mu, že ho máme rádi. Předali jsme naše vyrobené dřevěné křížky na znamení toho, že ho chceme následovat. Pak na nás čekalo od Něj ještě jedno velké překvapení na obětním stole, krásný medailonek  a svatý obrázek. Máme ho nosit pro Jeho slávu a jeho obrázek si vtisknout do svého srdce. A ještě velká krabice pod obětním stolem, kterou pak venku otvíráme a nestačíme se divit, tolik sladkostí pro nás. Ježíši děkujeme!

 Na farní zahradě jsme pak opékali špekáčky, povídali si a hráli míčové hry. Ve 14:00 hodin nechybělo rozloučení a odjezd domů i s Pánem Ježíšem v srdci.

„Děti už vědí, že jsou bohatí, mají ten největší poklad všech pokladů, mají Pána Ježíše ve svém srdci! Někteří z nás ten poklad třeba ještě stále hledají a nenachází. Zkusme mít dětské srdce a nechejme Ježíše k nám přijít, On je tady pro nás, je pokladem pro všechna lidská srdce!“


 
















Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Text:Marie G.,foto: MG
©2006-2018 by ruzenec.cz | Vytvořeno pomocí phpRS