* Jedna obyčejná sobota v životě kněze pohledem vnějšího pozorovatele

Vydáno dne 11. 05. 2014

Květnový mariánský den začal na faře příjezdem manželského páru po 7 hodině ranní. Otec Miroslav s nimi strávil několik hodin. Před 10 hodinou už otec vášnivě debatoval s babičkami na charitě ve Vidnavě o situaci na Ukrajině. O tom, jak je dobře, když člověk může umírat přirozeným způsobem třeba v domově důchodců. A jak děkujeme, že otcové manželé synové nemusí umírat ve válce. Vše pak společně odevzdali do mše svaté, při které prosili Boha, aby každý člověk i celý svět přijal Ježíšův pokoj.


V 11 hodin-to už ve farnosti Kobylá v kostele svatého Jáchyma se občané, příbuzní, farníci loučili se sestrou Margaretou. V pohřební homilii zazněla potřeba se umět vyrovnat se ztrátou. Oči pláčí a to je znamení, že nám pláče srdce. Znamení vztahu, bolesti, lásky. Je třeba kromě vzpomínek se podívat v duchu Ježíšova vzkříšení do budoucnosti. Dříve nebo později se zase se sestrou Margaretou živou potkáme. 

 Ve 13 hodin vidíme otce děkana, jak křížem zahajuje slavnostní mši svatou ve Velké Kraši v kapli svatého Floriána. Přivítal české i polské hasiče-české i polské poutníky, paní starostku Vlastu Kočí…V kázání se zmínil o mistrovství světa v hokeji. Nejde o to, jestli hokejisté vyhrávají či prohrávají. Ani o těch pár minut na hokejovém hřišti. Jde o tvrdou dřinu každého hráče a to po mnoho let. Otec nám dal námět na kratičké zpytování svědomí. Nemůžeme žít jen ze zážitků "s Jágrem", nemůžeme se nechat nést státem, církví, manželkou, farníky. Není možné žít jen "přiživováním se". Je třeba, abych pro rodinu jako manžel, pro firmu jako zaměstnanec nebo její šéf, pro obec jako občan, pro farnost jako farník také já něco dělal. Hokejisté také nečekají, že zápas za ně odehraje někdo jiný. Duch svatý nám dává sílu k tomuto obrácení i třeba při sledování mistrovství světa v hokeji. Abychom se nemuseli při pohledu na hřiště stydět. Po mši svaté, při které na varhany a zpěvem nás doprovázela schola z Vidnavy, mnozí zavítali na místní hřiště, na kterém pokračovaly oslavy Floriánských hodů v rámci celodenního programu připraveného obcí. 

A jak už to v životě bývá, na jednom místě je radost a veselo, na jiném vládne smuteční atmosféra. Obec Černá Voda se loučila v 15 hodin v kostele Panny Marie s bratrem Rudolfem. Do bolesti a smutku otec děkan vléval naději o životě, který nekončí ani smrtí. Citoval a několikrát opakoval slova dvou mužů v oslnivě bílém rouchu u Ježíšova hrobu. "Proč hledáte živého mezi mrtvými. Není zde, byl vzkříšen." Jakmile člověk prožije setkání s Kristem vzkříšeným, bolest nemizí, ale proměňuje se. Život má smysl i v nemoci, stáří, smrti..Život stále pokračuje dál, nikdy nekončí, má budoucnost. A to vše Ježíši díky Tobě…

Po návratu na faru už na otce Miroslava čekali "objednaní" lidé na svátost smíření.  Zpovídání skončilo kolem půlnoci.

Taková docela hezká obyčejná sobota. Jak otec děkan řekl: " Zaplať Pán Bůh, když vše probíhá normálně, tak jako dnes…"



 












Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Marie G.
©2006-2018 by ruzenec.cz | Vytvořeno pomocí phpRS