* Pán je s námi

Vydáno dne 28. 03. 2016

Na Zelený čtvrtek jsme ve Vidnavě při večerní mši svaté děkovali za ustanovení Svátosti oltářní. Bylo pro nás milostí přijímat svaté přijímání pod obojí. Otec děkan při homilii vyzdvihl svaté přijímání, duchovní pokrm, který je posilou pro naši duši. Promluvil o umývání nohou, které také symbolizuje péči, starost, pomoc bližním. Při adoraci jsme pak směli přemýšlet, jestli často a zaslouženě přijímáme Tělo a Krev Pána Ježíše a jestli se dostatečně obětujeme a sloužíme lidem okolo nás. Jak otec Miroslav vždy říká: „Je potřeba obojí, modlitba a služba, dvě nohy, na kterých pevně musíme každý den stát.“


Velký pátek jsme od rána prožívali v tichosti, v modlitbě, v klanění se Kristu, který umřel na kříži. Za nás dal přibít své tělo na kříž… Při uctívání kříže přicházely myšlenky: „Kdybys už nemusel, Pane Ježíši trpět a být přibitý na kříži, jak rádi bychom Tě z něj sundali a raději Tě viděli živého, radostného…“ Pak ale mysl obklopují nemocní, kteří často volají k nám na faru, trpící lidé, kteří nezvládají svoje těžkosti a my všichni, kteří padáme pod tíhou našich hříchů a křížů. Oči se v slzách a s vděčností znovu zadívají na Kříž, kde je přibitý Pán Ježíš a najednou už člověk rozumí, ví, že jediný On může naše těžkosti odnímat, brát na sebe, ulevovat, dávat sílu, pomáhat vstávat, odpouštět, jediný On rozumí bolesti, naší nemoci… My všichni potřebujeme Kříž a Spasitele na Něm. Jak říká otec Miroslav: „Vyber si jedno ze zastavení křížové cesty a postav se před něj. Vypověz, co tě tíží a vždy se ti uleví. A nosme u sebe svatý kříž.“ Jak jsme hrdí, že se ke Kříži smíme hlásit, na krku jej každý den nosit a k srdci pevně tisknout. 

Na Bílou sobotu dopoledne lidé přicházeli k Božímu hrobu a setrvávali ve svých modlitbách. 

Liturgie velikonoční vigilie ve Vidnavě začala zapalováním a požehnáním velikonočního ohně a paškálu. Při zpěvu Sláva na výsostech Bohu se znovu rozezněly zvony. Otec děkan požehnal křestní vodu a všichni jsme obnovili křestní sliby. Bylo radostí dívat se na Zmrtvýchvstalého Krista, rozsvícený kostel, nazdobené oltáře bílými květinami… „Kristus každému otevřel bránu do nebe, zanechal nám víru, naději a lásku…“ slyšíme z úst otce Miroslava. „Už nejsme ve tmě, ale máme v sobě Světlo Kristovo, které září skrze nás…“

Kristovo Zmrtvýchvstání v neděli v Bernarticích a v Černé Vodě bylo radostné. Nádherný žalm, který se při této slavnosti zpívá „Toto je den, který připravil Pán, jásejme a radujme se z něho“ v našich srdcích zněl a zní stále. Tento den Kristův je nezapomenutelný a nejdůležitější na planetě zemi, tento den musí být vepsán do knihy života každého člověka. Kristus žije a stále miluje! Otec děkan poutavě mluvil o duchovním světě a o důležitosti „nakukování“ do něj. „Oslovme Zmrtvýchvstalého Krista a zeptejme se ho: Jak se Ti daří? Zkusme také někdy nic nechtít a jen setrvejme u Jeho nohou a naslouchejme tomu, co říká“ vybídl nás. A tak jsme naslouchali a srdcem vnímali Jeho blízkost, jistotu a bezpečí, jako děti v náruči Boží, opatrované, chráněné, milované.     

V neděli odpoledne se konal velikonoční koncert v kostele sv. Františka ve Vidnavě pod záštitou Města Vidnavy. Vystoupil soubor JESFLET. Kostel byl zcela zaplněn, mladí rozehráli své nástroje a vykouzlili úsměv nám všem. 

Velikonoční pondělní mše svaté v Kobylé a na charitě ve Vidnavě rozveselily hlavně ženy. Proutek se ohýbal a otec Miroslav si to náramně užíval :-).


 


















Celá tisková zpráva | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Marie G.
©2006-2018 by ruzenec.cz | Vytvořeno pomocí phpRS